Dornier Do 335
Dornier Do 335
| Dornier Do 335 | |
|---|---|
 | |
| Jediný dochovaný exemplář v Muzeu nedaleko Washingtonu | |
| Typ: | Těžký stíhač, bombardér |
| Výrobce: | Dornier Flugzeugwerke |
| První let: | 26. října 1943 |
| Zaveden: | 1944 |
| Charakter: | vyřazen |
| Hlavní uživatel: | Luftwaffe |
Dornier Do 355 Pfeil (Šíp) byl německý těžký stíhací letoun z konce druhé světové války. Do služby se jich ale dostala pouze hrstka.
Obsah |
Koncepce
Původ letounu se dá vystopovat až do doby první světové války, kdy Claudius Dornier navrhl mnoho hydroplánů poháněných motory v tandemu. Stejný způsob byl použit u letounů Wal a obřího Do X. Tento systém je výhodnější než u dvoumotorových letounů s motory na křídlech, protože motory v tandemu na sebe navazují; jeden z nich působí jako „tažný“ a druhý jako „tlačný“ a lze tak dosáhnout větších rychlostí, navíc má letoun lepší těžiště, při poruše jednoho z motorů nedochází k takovému kroutícímu momentu, letoun má i menší čelní odpor a se dá lépe ovládat.
Projekt a prototyp
V roce 1939 firma pracovala na projektu velmi rychlého bombardéru (P.59) s motory v tandemu, ale Göring projekt roku 1940 zrušil. V květnu roku 1942 Dornier předložil návrh vylepšené verze jako P.231 schopné nést náklad 1 000 kg pum. Návrh byl tedy vybrán. Na podzim roku 1942 však bylo řečeno, že typ nebude dlouho požádován; místo toho byla změněna role letounu na rychlý stíhací bombardér, ale se stejným nákresem s motory v tandemu, to ale zdrželo dododání prototypu.
Ten poprvé vzlétl na podzim roku 1943, šlo o mimořádně mohutný stroj s dvěma motory DB 603, jedním před a druhým za kabinou pilota, zadní motor přenášel výkon přes dlouhou hřídel na tlačnou vrtuli za křížovými ocasními plochami. Uvnitř trupu byla pumovnice. Piloti byli překvapeni rychlostí, zrychlením, zatáčkami a celkovým řízením - byl to dvoumotorový letoun, který dokázal letět jako jednomotorový; při vypnutém předním motoru dokázal udržet rychlost 560 km/h. Nevýhodou byl špatný zadní výhled a slabý podvozek při přistávání.
Verze
Prvních deset předsériových D 335A-0 byl dodáno k testování v květnu. Tyto stroje měly pancéřovanou kabinu a vystřelovací sedadlo, které se aktivovalo poté, co byl odhozen kryt kabiny, horní svislá ocasní plocha a zadní vrtule, dolní svislá ocasní plocha šla odhodit také – to pro případ nouzového přistání. Do 335 byl tak první sériový letoun s vystřelovacím sedadlem. Na konci roku se začala vyrábět verze A-1 s motory DB 603E a možností nést pumy nebo přídavné nádrže pod křídly, měla se vyrábět i průzkumná verze A-4. Ve stejné době vznikl dvoumístný noční stíhač A-6 s radarem a cvičné A-10 a A-12 s dvojím řízením, stihly se vyrobit i dva prototypy těžší verze B. Na konci války se připravovaly různé modifikace letounu (např. větší rozpětí apod.) jako spojení dvou trupů (Do 635) nebo verze s výkonějšími motory (Do 435). Celkem se vyrobilo okolo 90 letounů, ale žádný nebyl vyzkoušen v boji. Francouzský stíhací pilot ve službách RAF Pierre Clostermann ve své knize „Velký Cirkus“ uvádí bojové setkání svého Tempestu pravděpodobně s Do 335 koncem války, nicméně k žádnému sestřelu nedošlo.
Specifikace (Do 335A-0)
Technické údaje
- Posádka: 1
- Délka: 13,85 m
- Rozpětí: 13,8 m
- Výška: 4,55 m
- Hmotnost (prázdný): 5 210 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 8 890 kg
- Pohonná jednotka: 2 × 12-ti válcový řadový motor DB 603A, každý o výkonu 1 290 kW
Výkony
- Maximální rychlost: 765 km/h
- Bojový dolet: 1 160 km
- Dostup: 11 400 m
