Hawker Typhoon
Hawker Typhoon
Typhoon | |
---|---|
![]() |
|
Hawker Typhoon Mk.IB | |
Typ: | stíhač |
Výrobce: | Hawker |
Konstruktér: | Sydney Camm |
První let: | 1939 |
Zaveden: | 1941 |
Hlavní uživatel: | Royal Air Force |
Výroba: | 1941 - |
Vyrobeno: | 3 330 |
Hawker Typhoon byl britský jednomístný stíhací letoun sloužící v RAF a v letectvech Kanady a Nového Zélandu během druhé světové války. Ačkoliv při vývoji s ním bylo počítáno jako s náhradou Hurricanů v roli přepadového stíhače (pro kterou však neměl nadbytek výkonu), v průběhu války se z něj stal nejúspěšnější letoun určený k útokům na pozemní cíle.
Vývoj
Typhoon (tajfun) sestrojil konstruktér legendárního Hurricanu - Sydney Camm. Typhoon byl odpovědí na specifikaci RAF, požadující jednomístný, silně vyzbrojený a rychlý letoun, který by v budoucnu nahradil Hurricany. Typhoon vznikal společně s typem Tornado, vyvíjený podle týchž specifikací, ale poháněný jiným motorem. Z této verze byl vyvinut Typhoon Mk.IA (sériová verze, vyzbrojená dvanácti kulomety ráže 7,7 mm), který absolvoval svůj první let 27. května 1941. Stroje měly v počátcích mnoho potíží, hlavně s prvními motory Napier Sabre II, které se dlouho nedařilo dodávat v požadované kvalitě — problémy, zejména s šoupátkovým rozvodem, měly za následek časté poruchy a nízkou životnost motoru. Dále trpěl flutterem ocasních ploch. Tyto problémy si vyžádaly život několika pilotů a špatná pověst typu již zůstala, nikdy se z něj nestal tak oblíbený typ jako byly Hurricany a Spitfiry. Tyto problémy byly však vyřešeny a z Typhoonu Mk.IB (Mk.IB byl vyzbrojen čtyřmi 20mm kanóny) se stal nejrychlejší letoun v RAF (před nástupem Tempestů - přímo vyvinutých z Typhoonů) se spolehlivým motorem (konečně). Typhoon měl relativně tlustý profil křídla, který způsoboval značný odpor a typ tak nikdy nedosáhl původně proponovaných rychlostí. Navíc, díky slabším výkonům motoru, neměl ani ve výškách nad 5000 metrů potřebnou stoupavost a výkony nad touto výškou již byly slabší; ovšem v malých výškách se jednalo o skutečně jen těžko překonatelného soupeře, který se mohl směle postavit i typu Fw 190A.
Británie v té době byla častým cílem náletů německých stíhaček které přilétaly v přízemním letu, odhodily pumy a na rychle se vracely do Francie, těsně nad hladinou Kanálu. Britové konečně měli stroj, kterým mohli účinně odpovědět na tyto útoky. Poté co byly nepřátelské stíhačky zpozorovány radiolokátory pozemních základen, nebo hlídkujícími letadly, Typhoony okamžitě začaly na plný plyn pronásledovat nepřítele a se svojí maximální rychlostí ve vodorovném letu nepřítele dostihly a po krátkém boji se svou velmi dobrou obratností, ovladatelností v malých výškách a svými čtyřmi kanóny ráže 20mm stíhače zničily. Typhoony byly také hojně nasazovány proti pozemním cílům, k čemuž je předurčovala silná kanonová výzbroj. Typhoony často létaly a nesly proti pozemním cílům i osm neřízených raket s hlavicí o váze 27 kg, což z nich činilo opravdu ničivý stroj. Letoun, který byl na počátku téměř zcela stažen ze služby, nakonec používalo 25 squadron britské 2nd TAF („Second Tactical Air Force“, 2. taktická letecká armáda).
Technický popis
Jednomístný, poměrně stabilní a robustní letoun s tlustým profilem křídla. Nejčastěji s třílistou stavitelnou vrtulí (výjmečně čtyřlistou) o délce listu 1,88 m a s podvozkem o rozchodu 4,5 m. Stroje měly velký chladič Vokes pod přídí. Bohatě prosklený rámový překryt kabiny zpočátku měl na obou bocích trupu vstupní dveře. Později letouny dostávaly kapkovitý překryt kabiny odsunovatelný vzad.
Nedostatky: Po vyřešení problémů s flutterem a motorem měl stroj problém s velkou boční labilitou při startu a stoupavostí, spojenou se slabými výkony ve velkých výškách.
Zajímavost
Jediným československým pilotem, který létal na Typhoonech byl Jiří Maňák, který původně létal na Spitfirech. Poté velel letce B u 182. squadrony, vyzbrojené Typhoony. Byl pověřen velením 198. squadrony, taktéž vyzbrojené Typhoony Mk.IB (stal se tak jedním ze tří Čechoslováků, kteří veleli britské peruti). V této funkci byl v září roku 1943 sestřelen u holandských břehů, kde nouzově přistál na vodu. Byl zajat Němci a zbytek války přežil v zajetí. Po válce ještě létal, než byl komunistickým režimem křivě obviněn z vlastizrady. Byl degradován a nemohl dále létat. Částečně mu byly křivdy vynahrazeny až po pádu režimu. Zemřel v roce 1992.
Specifikace
Technické údaje
Typhoon IB s motorem Sabre IIC
- Posádka: 1 (pilot)
- Rozpětí: 12,67 m
- Délka: 9,74 m
- Výška: 4,67 m
- Plocha křídel: 25,92 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 4010 kg
- Vzletová hmotnost : 5375 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 6341 kg
- Pohonná jednotka: stroj poháněl jeden motor Napier Sabre IIB nebo Sabre IIC. Sabre byl kapalinou chlazený přeplňovaný reduktorový čtyřdový zážehový 24válcový motor s šoupátkovým rozvodem, válce jsou uspořádány do ležatého H
- Výkon motoru: 2180 hp (1625 kW)
Výkony
- Maximální rychlost: 665 km/h ve výšce 3505 m
- Dolet: 820 km
- Dostup: 10 730 m
- Počáteční stoupavost: 13,4 m/s
- Plošné zatížení: 207 kg/m²
- Poměr hmotnost/výkon: 3,18 kg/kW
Výzbroj
- 4x kanóny Hispano Suiza Mk.II ráže 20 mm, každý se 140 náboji na zbraň
- 2 pumy do celkové hmotnosti 907 kg
- 8 neřízených raket RP-3