Dornier Do 17
Dornier Do 17
| Dornier Do 17 | |
|---|---|
 | |
| Dornier Do 17 Z finského letectva | |
| Typ: | Lehký až střední bombardér |
| Výrobce: | Dornier Flugzeugwerke |
| První let: | 1934 |
| Zaveden: | 1937 |
| Charakter: | vyřazen |
| Hlavní uživatel: | Luftwaffe Finsko, Jugoslávie, Španělsko |
Dornier Do 17 (přezdívaný pro svůj protažený a tenký trup tužka nebo létající tužka) byl německý bombardovací a průzkumný letoun, který během bleskové války tvořil základ bombardovacího letectva Luftwaffe.
Obsah |
Vývoj
Původně byl navržen jako dopravní a poštovní letoun, ale Lufthansa ho odmítla s tím, že má příliš štíhlý trup, který se nehodí pro přepravu cestujících. O letoun však projevilo zájem vojenské letectvo a tak vznikl upravený prototyp Do 17 V-4. Šlo o dvoumotorový hornoplošník. Od roku 1936 se začaly sériově vyrábět typy Do 17 E-1 (bombardovací verze) a Do 17 F-1 (průzkumná verze). Prototypy byly sice poháněny výbornými řadovými motory DB 600, ale těch byl nedostatek, a tak je v sériové výrobě nahradily řadové motory BMW VI. Tyto letouny byly později nasazeny ve Španělsku.
Řadové motory se však začaly montovat do stíhaček (Bf 109), čímž po těchto motorech stoupla poptávka a tak verze Do 17 M-1 a P-1 dostaly motory hvězdicové. Verzi M-1 poháněl motor Bramo 323A-1 o výkonu 662 kW. Do průzkumné verze P-1 byly montovány sice slabší, ale ekonomičtější motory BMW 132N o výkonu 636 kW, se kterými měl letoun větší dolet.
Verze Do 17 K, dodávaná do Jugoslávie, měla čtrnáctiválcové motory Gnome-Rhône 14 N.
Začátkem roku 1939 se k Luftawaffe dostala verze Do 17 Z. Šlo o těžší letouny s prosklenou přídí a větší kabinou, do které se vešla čtyřčlená posádka. Stroje původně dostaly slabší motory Bramo, ale od varianty Z-2 měly výkonější motory Bramo 323P. Celkem bylo vyrobeno přes 500 kusů verze Z. Výkony letounů nebyly nijak zvláštní, ale i tak se letoun stal velmi účinný a spolehlivý. Robustní konstrukce letounu vydržela i těžká poškození a namáhání (letoun dokázal ve střemhlavém letu uniknout i Hurricanu), avšak nad Anglií se začaly rychle opotřebovávat a tak byly přesunuty do SSSR, kde sloužily do roku 1942.
Během roku 1940 vznikl prototyp pro noční boj Do 17 Z-6 s neprosklenou přídí, ve které byla výzbroj. Nakonec bylo devět kusů průzkumných Z-3 přestavěno na verzi Z-10 (Kauz II) se čtyřmi kulomety ráže 7,92 mm a dvěma kanóny MG FF ráže 20 mm. Během roku 1942 začaly být nahrazovány jinými stroji.
Do 215
Verze Do 215 byla exportní varianta verze Do 17 Z. Namísto hvězdicových motorů měly tyto stroje řadové motory DB 601 o výkonu až 809 kW. Letoun tak dosáhl rychlosti 470 km/h a dostupu 9400 m.
18 strojů Do 215 A-1 mělo být v roce 1939 dodáno do Švédska, ale Luftwaffe letouny zabavila a zařadila do výzbroje jako Do 215 B-1 a B-2. Dva stroje B-3 byly dodány do SSSR. Verze B-4 byla průzkumná a podobná verzi Z-3. Do 215 B-5 byl noční stíhač. Celkem bylo vyrobeno 101 ks verze Do 215.
Specifikace (Do 17Z-2)
Technické údaje
- Posádka: 4
- Délka: 15,80 m
- Rozpětí: 18 m
- Výška: 4,55 m
- Plocha křídel: 55 m²
- Hmotnost (prázdný): 5209 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 8850 kg
- Pohonná jednotka: 2× 9válcový hvězdicový motor BMW Bramo 323P Fafnir, každý o výkonu 750 kW
Výkony
- Maximální rychlost: 425 km/h
- Bojový dolet: 1160 km
- Dostup: 8200 m